Náhrada škody je možná:
- uvedením v předešlý stav – restituce z restitutio in integrum nebo
- náhradou v penězích – relutární náhrada, nepřesně označovaná jako reparace.
Pro účely náhrady škody na majetku se rozlišují dvě složky škody:
- skutečná škoda (damnum emergens) – představuje hodnotu, o kterou byl v důsledku protiprávního jednání škůdce zmenšen majetek poškozeného; pojem skutečná škoda není zcela výstižný (srov. positive Schade – pozitivní škoda),
- ušlý zisk (lucrum cessans) – majetkový prospěch, jehož by poškozený jinak pravděpodobně dosáhl, kdyby nedošlo ke škodě.
Byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného (např. tím, že sám také porušil nějakou konkrétní právní povinnost nebo že si nepočínal dostatečně obezřetně, a porušil tak obecnou prevenční povinnost předcházet škodám), nese ji poškozený poměrně, tzn. že škůdce mu nahradí pouze část způsobené škody. Pokud je škoda způsobena výlučně zaviněním poškozeného, nese ji sám, tzn. že škůdce mu nemusí hradit nic. Navíc soud z důvodů zvláštního zřetele hodných může náhradu škody přiměřeně snížit (tzv. moderační právo), to však neplatí v případě úmyslně způsobené škody.
Výši požadované náhrady škody stanovuje sám zaměstnavatel; pokud škodu způsobil vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce, sám nebo společně s podřízeným zaměstnancem, stanovuje výši náhrady škody osoba, která statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo určila.
Na rozdíl od právní úpravy řady jiných zemí (a v rozporu s přirozeným chápáním tohoto pojmu) české právo za škodu nepovažuje újmu nemajetkovou (morální) s výjimkou škody na zdraví. U škody na zdraví se jednorázově hradí bolestné a ztížení společenského uplatnění, opětovnými plněními pak ztráta na výdělku, ztráta na důchodu, náklady na výživu pozůstalým v případě usmrcení. Výše jednorázových náhrad je omezena sazebníkem stanoveným vyhláškou Ministerstva zdravotnictví. Dalšího zadostiučinění nad tento rámec se poškozený může domáhat pouze formou náhrady nemajetkové újmy, což však znamená, že musí vést dvě soudní řízení, a to podle současné úpravy věcné působnosti soudů v občanskoprávním řízení navíc u dvou různých soudů, neboť k projednání žaloby o náhradu škody je v I. stupni příslušný okresní soud, zatímco k projednání žaloby o náhradu nemajetkové újmy je v I. stupni příslušný soud krajský.
České právo umožňuje přiznat poškozenému vedle náhrady skutečné škody a ušlého zisku i náhradu účelných nákladů spojených s léčením a při usmrcení i přiměřené náklady spojené s pohřbem. Náhradu vynaložených nákladů spojených s uplatněním nároku (např. náklady právního zastoupení, hotové výdaje poškozeného a jeho právního zástupce) upravujeobčanský soudní řád. České právo na rozdíl od např. anglosaského právního prostředí však neumožňuje tzv. punitivní (sankční) odškodnění, jehož účelem je vedle funkce reparační uložit škůdci sankci, a zabránit tak opakování protiprávního jednání (funkce prevenční).