Škoda v českém právu znamená újmu, kterou jedna osoba (poškozený) utrpí na svém majetku, penězi ocenitelných majetkových právech nebo na zdraví v důsledku protiprávního jednání jiné osoby (škůdce). Odpovědnost za škodu a její náhrada je upravena v občanském zákoníku, zvláštní úpravu obsahuje obchodní zákoník (pro oblast obchodních vztahů), zákoník práce (pro oblast pracovněprávních vztahů) a další speciální předpisy (např. zákon č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů).
Obecně platí, že každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (tzv. obecná odpovědnost za škodu).
Zaměstnanci ručí svému zaměstnavateli za způsobenou škodu, za škodu způsobenou úmyslně nebo pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek - vtěchto případech ručí v plné výši. Za neúmyslně spáchanou škodu ručí maximálně do výše 4,5 násobku průměrného výdělku. Škůdci vzniká závazek k náhradě způsobené škody. Zákonnými podmínkami pro vznik obecné odpovědnosti za škodu jsou:
- vznik škody,
- příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vzniklou škodou
- zavinění (buď úmyslné, nebo nedbalostní).
Pokud se o nároku na náhradu škody vede občanské soudní řízení, vznik škody a příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody musí prokazovat žalobce (poškozený). Zavinění občanský zákoník předpokládá (presumuje), avšak žalovaný škůdce se může ze své odpovědnosti vyvinit (tzv. exkulpace), pokud prokáže, že škodu nezavinil.
V některých případech je zákonem stanovena odpovědnost bez ohledu na zavinění škůdce, jde o tzv. objektivní odpovědnost, tedy odpovědnost za následek. Jako příklad lze uvést odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností, odpovědnost za škodu způsobenou na věci přijaté k plnění jeho závazku, odpovědnost za škodu okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo užito při plnění závazku, odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, odpovědnost za škodu způsobenou zvlášť nebezpečným provozem, odpovědnost za škodu na vnesených nebo odložených věcech, odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem apod. Odpovědnosti se odpovědná osoba může zprostit pouze z důvodů uvedených v zákoně (tzv. liberační důvody), pokud takové důvody zákon nevymezuje, jedná se o odpovědnost absolutní.